svazek - šalvěj

bílá šalvěj, to posvátný dar matky přírody provázející domorodé indiánské kmeny celé generace, jež na křídlech pokračujících tradic přináší podstatu života jedince s přírodou.

historie

i když jsou tisícileté pradávné akty domorodých předků zahaleny tajemstvím z dobrého důvodu, některé zvyklosti byly sepsány evropskými osadníky a později částečně řečeny domorodci. Posvátná rostlina bílá šalvěj - salvia apiana je základním kamenem některých kultur s náležitou úctou k matce zemi, neb je silně provázána ve všech oblastech života od spirituálních praktik, přes léčivý potenciál, až po výrobu praktických věcí. Přes různé způsoby užití, je pojí hloubka ústně předávaného odkazu dalším generacím, který si zachoval sounáležitost, důraz na své kořeny i pokračování poselství dle svých předků.

symbolika šalvěje tkví v silném duchu (jako každý jiný prvek přírody) schopného čistit, pročistit, léčit nejen při důležitých obřadech, ale může uvolnit mysl od zbytečností nebo zahnat negativní energii, jež brání zlým duchům vejít do obřadního prostoru.

pojem vykuřování je nazýváno rozmazáváním a nemusí být nutně provázeno dýmem. Posvátný akt vede z očividného světa do nehmotného s uvědoměním symboliky, propojený modlitbou či záměrem směřujícím mimo hranice mysli.

mytologie

jeden z mnoha příběhů pochází z domorodé osady, která přestala prosperovat, což následně vyvolalo neshody mezi lidmi. Tu zjevil se neznámý hoch a žádal o setkání se staršími. Když byly svoláni, usedli tradičně v kruhu a hoch jim ukázal rostlinu s oznámením, že jde o šalvěj, která na jejich území poroste a ukončí všechna trápení, která osadu postihly.

starší si ji pozorně prohlédli a když si přičichly, přestali mít negativní jednání jeden k druhému. V onom úžasu nepostřehli, že hoch mezitím z rozdělaného ohně odebral žhavé uhlíky, které umístil opodál. Zavolal na ně a vhodil hrst šalvěje na uhlíky, která začala vydávat kouř. Požádal starší, aby se kouřem pomazali a následně jim to předvedl. Všichni byly tak zaneprázdněni novým úkonem, že si nevšimli jak hoch odchází. Jak z neznáma přišel, tak i odešel a z těchto časů zůstal pojem rozmazávání.

rozmazávání

k uchopení tradice je především nutný náhled do kultury a způsobu života, který je nám "civilizovaným" vzdálen na základě odlišných hodnot. V praxi je doporučeno učinit soukromou osvětu, co pojem rozmazávaní přináší, neboť zahrnuje i další posvátné úkony či rostliny (cedr, sladká tráva, tabák atd.) s určitým způsobem použití v závislosti na aktu a předávané tradici.

s respektem k těmto duchovním tradicím je dobré uvést, že akt nespočívá pořízením svazku k bezduchému užití či máchání kolem sebe s odůvodněním, že čistím. Bohužel je to dáno domněnkami stylu "new age", které toto kulturní vlastnictví vytrhlo z kontextu a upravilo dle svého-konzumu, neboť  tak jako každý posvátný akt, i tento vyžaduje cílené úkony.

Hodně obecně lze rozmazávání označit jako pomyslné dveře, které propojí hmotný svět s duchovním nebo také účinným nástrojem tvořící komunikační prostor se spiritualitou.

praxe

obřadní činnost je proces, ve kterém dochází k pálení bylinek a potažmo dalších ingrediencí společně s modlitbou nebo záměrem, vedených prostřednictvím dýmu. Tento dým znázorňuje vizuální zastoupení, který přenáší myšlenky a modlitby jedince. Interpretace posvátného aktu je závislá na jeho povaze-účelu i tradici a proto se v různém podání může lišit.

u obřadu se používají i pomůcky např. ve formě misek, kam se šalvěj umístí. Jejich podoba je nejčastěji kamenná nebo hliněná, případně se užije skořápka měkkýše, ale může se i taková miska vyrábět během obřadu pro následné užití.

listy potažmo svazek se v úctě zapálí sirkami, případně nad plamenem svíčky, protože použití zapalovače (plyn) je vnímáno jako nečistý úkon omezující duchovní podporu byliny ne-li ztrátu. Po velmi krátkém zapálení se šalvěj uhasí mávnutím a nechá doutnat na misce. V případě potřeby se rukou či perem dravce mávne proti udušení, nefouká se ústy. Dým je prostředníkem k modlitbě i záměru, aby se vytvořil prostor ke spojení.

při obřadu panuje zvyklost, že se nejdříve rozmaže konající ve směru od vrchu dolů, aby pak pokračoval k případným zúčastněným nebo prostoru. Připraví se modlitba či záměr, jež se během obřadu odříká nahlas, neboť jak známo, zvuk je nositelem do vyšších sfér, ale je možné i odříkání ve svém nitru.

modlitba nebo záměr slouží k žádosti o pomoc sil šalvěje, aby např. očistila vašeho ducha, emoce, atd. Podstatou konání je uvědomění přítomnosti a vedení pozornosti ke svým emocím a myšlenkám. V dýmu je možné třít ruce, nabírat dým a vést ho do těla nebo se na tělo vtírá, hlavně na místa, kde je třeba duchovní pomoc. Jsou tací, kteří vidí duchovní tělo vykazující světlo, tudíž pokud jsou na těle tmavé skvrny či díry, vhání se do těchto míst kouř pro zotavení ducha i odstranění skvrn.

jiné praktiky zahrnují kolektivní rozmazávání pro navýšení vjemů za rytmizace bubnu, což je symbolikou uzemnění a znázornění tlukotu srdce matky země, mnohdy provázené tancem i zpěvy, které jsou přenosem pradávných mouder duchovních tradic.

tradice uvádí i pravidelnou praxi např. k zahájení nového dne, kdy jedinec očistí sebe i místo k vytvoření souladu a stabilního zázemí, neboť duchovní zdraví je důležitou součástí života. Takové jednání můžeme přirovnat k holistickému přístupu, protože zdraví není jen fyzická stránka, ale komplexní starost o tělo i ducha.

při ukončení obřadu se doutnající svazek přitlačí do misky, aby nevydával dým. Případný popel je odevzdán zpět matce zemi vložením do půdy (nikoliv do odpadkového koše...), neboť je předpoklad, že absorboval negativní energie.

podle tradic, jedinec navazuje vztah s neviditelnými silami rostlin i duchy, kteří byli požádáni k účasti obřadu. Pokud má být tento svazek pozitivně zachován, vyžaduje přístup s respektem.

symbolika

v rozmazávání  figurují živly, aby tvořili rovnováhu

zemi zastupují byliny, kamenné a hliněné misky/ oheň - zapálený plamen/ voda – skořápka měkkýšů/ vzduch – použití ruky nebo pero z dravce jako spojení s nebesy a vyjádření duchovnosti.

některé domorodé kultury zmiňují, že schránka měkkýše by neměla být použita při obřadu s ohněm, ale pouze  s vodou. Spojení všech živlů tak představuje znaky harmonie a přivolání rovnováhy.

zájemcům o tradiční hodnoty bylo z počátku doporučeno, aby pro požadovaný záměr rozmazávali jen jednu bylinu, protože by jedinec vysílal neurčité či smíšené zprávy.

zdraví

v tradicích se také uvádí, že než-li se člověk uzdraví nebo jiný člověk má touhu uzdravit jiné, aniž by sám provedl duchovní i fyzickou očistu od všech nežádoucích vlivů, nevhodných emocí, negativních myšlenek, nevhodného smýšlení či špatných duchů, nebude prováděná léčba jasná a úspěšná. Volně přeloženo, tak jak je komplexně nastaven léčitel, tak vypadá jeho uzdravování pro jiné. Jde o velmi odlišný přístup, jak ho dnes většina lidí vidí nebo i dokonce praktikuje.

pradávné způsoby přistupují k léčbě zaměřené na lidskou bytost nikoliv na nemoc, protože stejně jako jiné pradávné medicínské směry uvádí, že většina nemocí pramení z duchovních problémů-psychosomatika. Léčitelství obsahuje značnou víru, bylinné medikamenty i obřadní praxi.

při běžných zdravotních potížích tradice různě uvádí pomoc při krvácení, výronech apod. ve formě obkladu a jako čaj např. k léčbě vředů nebo dýchacích obtíží. Také se šalvěj používala ve stravě v podobě semen.

zajímavost

jak již bylo zmíněno šalvěj se používá i k výrobě rohoží či košů, ze stonků. Šalvěj a cedr sloužila jako léčivo nebo ochrana posvátných předmětů.

sběr

domorodé kultury rozlišují samčí a samičí rostlinu, neboť jejich vlastnosti určí způsob užití včetně uchování tradice, která hovoří že země lidské bytosti nepatří, nýbrž lidé patří zemi, země je matkou nás všech a je třeba se o ní s péčí starat. Sběr posvátných bylin s láskou k matce zemi se promítá přesným výběrem dne, měsíce, roku, času atd., protože se v této návaznosti projevuje odlišná síla šalvěje a tudíž i příslušné zaměření k obřadu.

doporučení

dbejte opatrnosti a vždy používejte vhodné pomůcky pro bezpečné rozmazávání - vykuřování, stejně tak pozor na místo, kde praktikujete. Zabezpečte své posvátnosti před malými dětmi a domácími mazlíčky. Šalvěj uchovávejte v  suchu.

závěr

duchovní přesvědčení domorodých kultur je pevně svázáno s přírodou, která jim před tisíci lety poskytla posvátné dary, nebo jak sami říkají posvátnou medicínu, která je doposud jejich neoddělitelnou částí ve zdraví i spiritualitě.

staré domorodé rčení praví, že jeden déšť úrodu nevytvoří, proto věříme, že tyto informace probudí touhu ducha po vědění, které může posunout vaši duchovní praxi do jiných rozměrů.